Dnes je 17. 12. 2017    Svátek má Daniel, zítra Miloslav.
Koclířov oficiální stránky obce

Daří se nám, takže nám možná lidé závidí - Obec Koclířov

Koclířov

Daří se nám, takže nám možná lidé závidí

Každou první sobotu v měsíci se do centra Fatimského apoštolátu, do Koclířova u Svitav, sjíždí stovky věřících. Vesnicí se rozléhá zpěv mariánských písní a na každém kroku člověk potká někoho s růžencem v ruce či na krku. Apoštolát pořádá spoustu dalších zajímavých a lákavých akcí i v průběhu celého roku. Mezi věřícími je na jedné straně přijímán s velikým nadšením, a na druhé straně s nevolí. Na vznik i současnou činnost Fatimského apoštolátu v České republice jsme se ptali jeho prezidenta P. Pavla Dokládala.

Možná je to v Katolickém týdeníku zbytečná otázka, ale přesto - mohl byste nezasvěceným přiblížit, co to vlastně Fatimský apoštolát je?

Jedná se o jedno z mnoha katolických hnutí, které dnes působí již ve sto deseti zemích celého světa a má pětadvacet milionů členů. Fatimský apoštolát působí při České biskupské konferenci a pomáhá vést a formovat mariánskou spiritualitu v modlitebních skupinách a společenstvích blízkých Panně Marii.

Funkci ve službě pro apoštolát Panny Marie jste převzal v roce 1990. Proč právě vy?

Po revoluci se začaly obnovovat řády a různá hnutí i aktivity. Tehdejší inspektor Fatimského apoštolátu pro východoevropské země měl v Brně přednášky o Fatimě. Poté za mnou v květnu přijel do Šlapanic na faru a zeptal se mě, jestli bych tuto funkci nevzal. Souhlasil jsem. Je ale pravda, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. V létě jsem byl přeložen do Třebíče. Celý apoštolát se proto zpočátku rozvíjel právě tam.

Časem jste museli pro apoštolát najít sídlo. Jakým řízením jste skončili právě v Koclířově u Svitav?

Původně jsme měli vyhlédnuté Lechovice na Znojemsku. Vždy jsem si totiž myslel, že budu působit v brněnské diecézi. Nikdy jsem neplánoval odejít jinam. Pak ale přišel rok 1995 a my jsme se dozvěděli o klášteře v Koclířově. Obrátila se na mne tehdejší představená Školských sester svatého Františka Milada Kopecká s nabídkou, jestli bychom nechtěli převzít Koclířov. Mou první reakcí bylo, že jsem knězem brněnské diecéze, kdežto Koclířov je královéhradecká. Sestřička se nabídla, že vše domluví s biskupy obou diecézí. Ti souhlasili s mým přeřazením.

Je pravda, že v té době byl Koclířov duchovně mrtvou farností?

V červnu 1995, kdy jsme sem přišli, tu všední den chodili na mši svatou dva lidé. V neděli se sešlo asi dvacet věřících.

Došlo za deset let vaší působnosti k nějakému posunu?

V neděli se mše svaté zúčastňuje až šedesát místních lidí. Mám radost, že se zapojují i malé děti, ve kterých vidím naději. Nemalou roli určitě sehrála práce katechetky Lenky Palkovičové a asistentky Hany Frančákové, které se dětem věnují.

S jakým duchovním programem jste před lety začínali?

Když jsem přebíral vedení, vůbec jsem netušil, co apoštolát obnáší. Ve Fatimě ani na žádných jiných mariánských poutních místech v zahraničí jsem do té doby nebyl. Po revoluci mě německý a rakouský apoštolát vzal na zájezd, a tak jsem poprvé navštívil nejen Fatimu, ale i všechna důležitá poutní místa včetně Izraele. Teprve poté jsme začali pomalu apoštolát v Československu budovat. Začínali jsme od nuly. Nejdříve jsme kontaktovali lidi, o nichž jsme tušili, že by mohli mít zájem zapojit se do modlitebních skupin. Věnovali jsme se přednáškové činnosti i organizaci poutí. Dokud jsem sloužil v Třebíči, konala se tam jednou ročně konference Fatimského apoštolátu. Sjížděly se na ni tisíce lidí. Z farností Šlapanice a Třebíč jsem už měl vyzkoušené slavení prvních sobot v měsíci. V rámci apoštolátu jsme začali první soboty slavit až od listopadu roku 1995 v Koclířově. Při první z nich k nám přicestovalo okolo 300 lidí. Nyní tady bývá o první sobotě až tisíc věřících. Při výjimečných událostech minulých letech - jako bylo například odhalení Memoriálu Fatimy - se zde ovšem sešlo až patnáct tisíc poutníků. Zpočátku nikdo ani ve snu netušil, že naše aktivity se během pár let rozvinou takovým způsobem.

Dá se tedy říct, že jste se před deseti lety nastěhovali do chátrajícího objektu?

Tehdy byl koclířovský klášter dva roky neobydlený. Sice nešlo o nějakou ruinu, ale čekala nás spousta oprav. Když jsme objekt převzali, vše bylo prázdné. Kde nebyl na dvoře asfalt, tam rostla dvoumetrová tráva. Známé a členy apoštolátu jsem poprosil, aby nám věnovali vše, co doma nepotřebují. Přiváželi sem lžičky, hrnky, postele a skříně, skutečně veškeré vybavení. Byl to úžasný galimatyáš. Už první sobotu v srpnu 1995 zde však pan arcibiskup Otčenáček mohl zahájit činnost Fatimy. V té chvíli fungovalo ubytování, i když spíše takovým stylem, že kdo si kam lehl, tam usnul...

Co se vám podařilo za deset let vybudovat?

Bylo nám jasné, že je třeba objekt postupně upravit, aby vybavení a zázemí odpovídalo trendu doby. Velmi důležité bylo, aby ubytování dosáhlo alespoň běžného standartu. Postupně se proto vše opravovalo - objekt dostal novou střechu, fasádu, zrenovovaly se pokoje i sociální zařízení. Dnes je hned pod klášterem oplocené parkoviště a děti mohou využívat trávníkové hřišťátko. Na hoře Blahoslavenství za klášterem máme nový přírodní areál, kde je možné nejen slavit mše svaté, ale třeba pořádat i koncerty pod širým nebem. V meditační Minutěnce (místo vzniku stejnojmenné knížky biskupa Hloucha) byl v říjnu 2003 odhalen Memoriál Fatimy. Neustálou modernizací jsme se propracovali až k dnešnímu stavu, kdy kromě samotných stavební úprav dostála významné proměny i parková zeleň v celém okolí objektu. Je fakt, že se za dobu našeho působení v Koclířově se náročnost poutníků velmi změnila. Před deseti lety byl každý vděčný za postel a střechu nad hlavou. Mnozí si jistě pamatují, jak spávali na půdě. Doba jde ale kupředu. Dnes se většina lidí ptá po dvoulůžkovém pokoji s příslušenstvím, mnozí i po jednolůžkovém.

Vaše aktivity ale opravou samotného kláštera a úpravami jeho okolí nekončí. Je pravda, že se vám podařilo získat téměř devítimilionovou dotaci na opravu farního kostela svaté Filomeny?

O číslech nerad mluvím, ale je to tak.

Údajně jste dotaci na rozsáhlou rekonstrukci získali až po dvouletém čekání...

Když jsme poprvé přišli za odpovědným úředníkem s prosbou o finanční pomoc, řekl nám, že se můžeme jen modlit. Tak jsme se na tento úmysl začali modlit a po dvou letech jsme dotaci skutečně získali. Dnes se tomu všichni diví, a to dokonce i na samotném ministerstvu kultury, odkud peníze jsou. Jelikož to lidé nejsou schopni připisovat nadpřirozenému zásahu, tak si tím pádem říkají, kam až sahají Dokládalovy prsty, že se mu peníze podařilo získat.

Od počátečního slavení prvních sobot se vaše aktivity značně rozšířily. Které významné události vás čekají letos?

Letošní červen byl věnován arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi, protože bez jeho požehnání a souhlasu bychom tady neexistovali. V červenci jsem oslavil s bratrem Petrem jubileum - já třicet let a bratr dvacet let kněžství. Oba jsme v Orlu, takže se oslava uskutečnila společně s členy Orla. V srpnu si pak při první sobotě připomeneme 150 let od vysvěcení kláštera a také deset let od doby, kdy v Koclířově Fatima zahájila činnost. Zároveň bude vysvěcen první jáhen našeho apoštolátu - Armén žijící v České republice a zároveň hospodářský ředitel apoštolátu Arsen Kostanjan. Z Kašavy, kde sídlí na Valašsku jedna naše pobočka, jsme darem dostali křížovou cestu, která bude v přírodním areálu posvěcena. V září zde pak povede exercicie otec Joseph Bill z Ugandy. K tomu je samozřejmě nutné přičíst pravidelně se opakující aktivity.

Zvete k vám kněze, o jejichž přednášky je mimořádný zájem. Ať již je to například exorcista Elias Vella z Malty či zmiňovaný otec Bill z Ugandy. Jak se vám daří tyto osobnosti zajistit?

Otec Bill měl beznadějně zaplněný kalendář. Naše asistentka Hanka Frančáková mu zatelefonovala. Nevím, jestli to dokázala ona nebo Panna Maria, ale otec odřekl účast na nějaké akci v Anglii a zapsal si tam nás. Jak se to stalo doopravdy, nevíme. Otec Elias je už náš štamgast. Letos se velmi osvědčilo víkendové setkání, protože pro někoho je týdenní pobyt finančně náročný.

To jste mi nahrál. Setkala jsem se s názory lidí, že jste příliš drazí. Pokud se někdo chce ubytovat v jedno- či dvoulůžkových pokojích, musí platit nezvykle vysoké příplatky, což si sociálně slabší lidé nemohou dovolit.

Myslím si, že Koclířov je absolutně nejlevnější v běžných věcech. Při mimořádných exerciciích, do nichž spadá otec Vella i Bill, musíme být schopni návštěvníky nějak seriózně „uřídit“. Jiná varianta není. Jsou lidé, kteří nejsou schopní při akci přespávat jinde než v jednolůžkových pokojích s příslušenstvím. My jim to umožníme. Dotyčný se ale musí rozhodnout, jestli chce vyšší komfort, za který si musí ovšem připlatit.

Pokud ale vím, tak se platily příplatky také u víkendového pobytu jen za to, že někdo bydlel v Koclířově...

To jsme museli rozlišit, protože jsme zajišťovali ubytování ve Svitavách, které bylo oproti nám dražší. Zdálo se nám kruté, aby dojíždějící ještě dopláceli. Proto připláceli ti, kdo byli ubytováni v Koclířově. Každý si ale mohl vybrat.

Čím si vysvětlujete, že mnozí věřící (a jsou mezi nimi dokonce i kněží), když slyší Fatimský apoštolát, tak jim naskočí na těle kopřivka?

To je těžká otázka, kterou by měl osvětlit někdo nestranný. Pokud se nám v minulosti dařilo, tak jsme se setkali s reakcemi, že jsme „fatimsky nebezpeční“. Objevily se řeči, že šíříme různé bludy. Pamatuji si, kdy jeden kněz dokonce pronesl, že jsme církevně zakázáni. Vzhledem k tomu, že jsme jako církevně právnická osoba zaregistrováni pod Českou biskupskou konferencí, snad nikdo nemůže říct, že tady kážeme bludy. Daří se nám, takže za zmíněnou kopřivkou je možná trošku zášť. Jiný důvod než závist prostě nevidím.

Třetí fatimské tajemství odhalil veřejnosti až papež Jan Pavel II. v roce 2000. Mezi lidmi přesto panují různé dohady o pravosti tohoto poselství. Skutečné tajemství si sebou prý měla sestra Lucie odnést na věčnost...

Někteří lidé jsou skutečně praštění. Teď vyšla v nějakém nakladatelství záhad kniha Třetí fatimské poselství. Kromě všech tří poselství jsou na dalších desítkách stran zveřejněny neuvěřitelné fantasmagorie, které měla sestra Lucie říct. Jedná se především o dezinformace, které si lidé mohli přečíst v některých mariánsky orientovaných médiích a které jsou naprosto scestné. Přestože jsme vydavatele upozorňovali, ať tyto nesmysly nešíří, stále trvají na svém. Zdroj vychází z Kanady, kde působí „vzdoroapoštolát“, který tvrdí, že papež vše zatajil. Za života sestry Lucie přitom byla sestavena speciální vyšetřovací komise, která se sestrou znovu vše konzultovala, jestli není něco zamlčeno.

Snažíme se, abychom měli všechny dostupné, církevně podložené informace týkající se Fatimy. Je trestuhodné, když se jde k jiným zdrojům, než které jsme schopni hodnověrně každému dát.

* * *

P. PAVEL DOKLÁDAL se narodil 3. března 1952 v Jeseníku. Po maturitě na gymnáziu (l970) nastoupil do semináře v Litoměřicích. Po jeho absolvování byl vysvěcen na kněz 29. 6. 1975 v brněnské katedrále. Působil na řadě míst brněnské diecéze. V roce 1990 byl pověřen vedením národního Fatimského apoštolátu. V roce 1995 se apoštolát přestěhoval do Koclířova u Svitav, kde se P. Dokládal stal správcem farnosti. Nyní je také vedoucím Diecézního poutního centra v Hradci Králové.


Autor textu: Ferbie, Anna
Autor fotografie: Ferbie, Anna

Katolický týdeník 31/2005

Publikováno: 01.06.2005

Copyright © 2009 Obec Koclířov | Redakční systém WEB CMS | Webhosting SOFICO-CZ, a.s. | Toplist | Sitemap