I v církevní turistice je důležitý marketing, říká kněz Pavel Dokládal - Obec Koclířov
I v církevní turistice je důležitý marketing, říká kněz Pavel Dokládal
„V církevní turistice si zatím každý dělá, co chce a kdy chce. Těžko spolupracovat. Snad se to přece jen trochu posune. Ale naši kněží, řády, spolky na to nejsou zvyklí. Takže každý pracuje na svou pěst,“ říká kněz Pavel Dokládal. Je národním prezidentem Fátimského hnutí, které sídlí v Koclířově a vybudovalo zde pozoruhodné poutní místo (viz Koclířov – poutní místo na zelené louce). Zároveň jeho hnutí pořádá poutě do celého světa. Jaké zahraniční destinace lákají české věřící a jak se správně starat o poutníky?
Koclířovská Fátima je kromě lákání poutníků do Koclířova velmi aktivní i v pořádání poutí do zahraničí. Jaký je zájem o tento druh turistiky?
Do celoročního programu zahrnujeme místa, která jsou tzv. pro křesťany nezastupitelná, jiná i méně významná a v církevní turistice je obohacujeme o významná místa Evropy, která sice přímo nemají církevní charakter, ale jejich poznání vhodně doplňuje skladbu poutních programů. Např. Amsterdam – výstava tulipánů či návštěva Antverp v Belgii. Toto ve spojení s ryze poutními místy (např. Lurdy) vytváří také nový rozměr. A lidé jsou obohaceni.
Jezdí s vámi jenom věřící?
Z mnoha poutních zájezdů vím, že se zúčastňují i lidé, kteří víru nepraktikují. Je to vždy na doporučení někoho ze známých, kteří vědí, že atmosféra a vedení pouti jsou dobré a vyplatí se připojit se k nám.
Která místa u nás jsou pro české věřící nejatraktivnější?
V České republice je to pro Moravany sv. Hostýn a pro Čechy sv. Hora u Příbrami. Nezastupitelný je význam Velehradu a Staré Boleslavi. Tam se také každoročně konají národní poutě.
A ve světě?
Izrael a Itálie. Tedy Svatá Země a Řím (Vatikán), to je naprosto pochopitelné. Pak mariánská místa Evropy, tedy francouzské Lurdy a portugalská Fátima a pak už je mnoho dalších míst, které programově připojujeme.
Proč právě tato?
Svatá Země – to je Ježíš, tedy vrchol dějin spásy. Jeruzalém je centrum judaismu, křesťanství a svaté místo i pro muslimy. Řím, to je zase srdce křesťanství, jsou zde hroby apoštolů Petra a Pavla, a místa zjevení Panny Marie pak lákají proto, že mají velmi pozitivní vliv na duchovní život.
V čem je církevní turistika specifická? Co lidem přináší?
Člověk je trojrozměrný. Má tělo, ducha, ale i duši. Někdo vnímá pouze tělo a jde za jeho potřebami. Drtivá většina lidí však také vnímá duchovno. Krásno, atmosféru, kulturu, žije bohatě i tímto druhým rozměrem a církevní turistika k těmto dvěma rozměrům, jež nikterak nešidí, přidává ještě ten třetí, transcendentní, nadpřirozený. A pak vlastně je církevní zájezd zcela naplněn. Protože všechny stavby, kultura a podobně jsou tvořeny právě kvůli tomuto třetímu rozměru, takže jej pak hlouběji chápou. A kde někdy obyčejnějším lidem chybí rozvinutí ducha, druhého rozměru, tam pak i oni cítí, že je možné ještě více se rozvíjet
a obohacovat.
Máte velkou zkušenost s církevní turistikou, určitě víte, co dělá to skutečně přitažlivé místo pro církevní turistiku. Jde jenom o tradici? Krásu sakrální stavby? Nebo v tom hraje roli i úroveň služeb a třeba i marketing takového místa?
Určitě i marketing. V Koclířově nemáme nic z toho, co uvádíte, a přesto ho mohu řadit hodně vysoko. Právě proto, že jde o úroveň služeb i marketingu. A ještě trochu jinak posunutého do lidské roviny, roviny oduševnělé. Nikdo zde neinvestoval evropské peníze, nejsou tu bazény, vířivky, fitness centra, číšníci neroznáší pokrmy na stříbře. Přesto všechno dobře funguje.
Koclířov tvoří lidská srdce.
Myslíte si, že by se Česká republika mohla stát mnohem přitažlivějším cílem pro církevní turistiku ze zahraničí?
Biskup Duka mě v královéhradecké diecézi pověřil vedením poutního centra. Mám dosti velký přehled. On sám vždy stál o to, aby církevní turistika byla lépe organizována. Problém vidím v tom, že každý dělá, co chce a kdy chce. Těžko spolupracovat. Snad se to přece jen trochu posune. Ale naši kněží, řády, spolky na to nejsou zvyklí. Takže každý pracuje na svou pěst. Mohlo by to být mnohem účinnější.
Co by se podle vás pro to dalo udělat?
Obdivuji, co dokáže pražský arcibiskup Duka. Jakou roli hraje v klíčových otázkách vztahu církve a státu, majetkovém vyrovnání. To jsou priority. Vím, že on sám velmi stojí o rozvoj, ale hlavně o úroveň církevní turistiky, která je u nás také vzhledem k tomu, že ji provozuje kdekdo, často na velmi nízké úrovni. Uvidíme, zda budeme moci něco pod jeho požehnáním posunout dopředu.
Jak by se podle vás měly dobře propagovat destinace pro církevní turistiku? Co je ta nejlepší, vámi vyzkoušená cesta?
Myslet na každého člověka. Vidět ho nejprve spokojeného tělesně. Jednoduše postel a talíř. Pak duchovně. Krása místa, programy, společenská setkávání. A pak hledat cestu, jak oslovit jeho duši. Ten třetí rozměr nepropagujeme navenek, ale na něm stojí všechno, co děláme. Proto každou naši akci vkládáme do společných modliteb pro všechny, kteří k nám přijdou. Velkou rezervu vidím na tolika místech, kam se přijdou podívat lidé, ale kromě bohoslužeb se jim nikdo nevěnuje. A oni by jistě rádi něco o tom místě uslyšeli. V Koclířově, v Českomoravské Fátimě, si hledíme každého, kdo přijde třeba jen do cukrárny na zmrzlinu či na věneček s koláčem. Má-li čas, většinou si rád poslechne, kam přišel, co je to Fátima, co zde vše děláme. Tak by to mělo být všude, protože pak se tam budou lidé vracet. K nám se vracejí už víc než patnáct let.
Autor článku: Kyša Leoš , www.mistojakoznacka.cz